Človek bozkávajúci dno loďky (časť druhá: JAZDEC)

Derevo, Praha, Česká republika, 1992
Autor: Anton Adasinskij
Réžia: Anton Adasinskij

o inscenácii

V našem polistopadovém divadle je jen málo nových jevů, idejí a výbojů. A jsou-li výrazné, pak spíš směrem komerčním, povrchním či banálním. Neobjevila se žádná nová tvář, která by na sebe strhla pozornost silou svého přesvědčení, hloubkou uměleckého názoru a šíleností vlastní vize. Nenašel se žádný soubor, který by tvořil navzdory všem, který by objevoval nový divadelní jazyk a ukazoval nové obzory.

A přece taková skupina v Česko-Slovensku po dva roky tvoří: Derevo. Mladí divadelní Ahasveři z bývalého Sovětského svazu posedlí vírou v divadlo jako tvůrčího procesu ohmatávaní si člověka a světa, jeho smyslu, významu a kořenů.

Svou pouť začali v roce 1988 v Petrohradě. Projeli Rusko, Evropu, Ameriku, navštívili dokonce Izrael, ale své stálejší působiště nalezli až v roce 1990 v magické Praze. Po inscenacích Červená zóna a Bílá zóna, které vznikly ještě v SSSR, a které byly silně ovlivněné moderním japonským výrazovým tancem butó, vydalo se Derevo směrem k větší spektakulárnosti, divadelnosti. První inscenací tohoto nového směru byl Odpor ke geometrii, který měl premiéru 2. 11. 1990 ve studiu Rampa v Praze. Od té doby lze rozdělit tvorbu Dereva do dvou linií: inscenace víceméně abstraktní, založené na improvizaci a hrané povětšinou v přírodě nebo na ulici (nejvýraznější práce tohoto druhu předvedlo Derevo v létě 1991 v Nizozemí a začátkem září 1992 ve Vídni) a inscenace víceméně dané, přesně promyšlené a tedy z evropského pohledu tradičnější. Taková je i inscenace Člověk líbající dno loďky, jejíž  druhou  část  –  Jezdec  – předvede Derevo na tomto festivalu. Mozaikovou metodou volně na sebe navazujících obrazů a výstupů zobrazuje bizarní vnitřní svět osamělého poutníka Testamónió, „o jehož životě a smrti panují pouze nedokazatelné domněnky a legendy“. I když je dána struktura, pevný rámec představení neexistuje a umělci i divák jsou konfrontováni daným okamžikem, náladou i vlastní otevřeností.

A v tom jsou právě Derevo a jim podobní tvůrci inspirativní. Dokážeme otevřít svá srdce a city a přijmout cosi, pro co nemáme ještě pojmenování?

Derevo navíc poskytuje nevídanou profesionální (pohybovou, hudební) úroveň, dosažitelnou pauze v podmínkách absolutního oddání se tvorbě. Kdo nás je takový?

Vladimír Hulec, Divadelný ústav Praha

tvorcovia

umelecký vedúc i: Anton Adasinskij