Verejní nepriatelia

Tvůrci ovšem vycházejí z patnáct let starého díla a prezentují dvojici tak, jak tehdy byla (či jak si přála být) viděna. Mediální obraz je ostatně jedním z témat, které Houellebecq a Lévy ve svých dopisech řeší a které si režisér Mikulášek do své adaptace vybral. Je to také jeden z momentů, kdy se i tak zdánlivě protikladné bytosti shodnou. Oba totiž přiznávají, že ač je veřejná kritika popouzí, svým způsobem s ní vlastně oba souzní, a že s kritikou související mediální pozornost jim dělá velice dobře.

Tomáš Šťástka: Co udělá kaviárový levičák, když mu ulepený nihilista kálí za stanem? In idnes.cz, 29. 11. 2023.

Slovní polemika začíná v hustém lese, kde jeden z diskutujících stanuje a druhý nožíkem odlupuje třísky z větve. Les je pochopitelně kašírovaný, vytištěný na fotopapíře instalovaném na jevišti – možná coby náznak, že postupná destrukce ekosystému vymýtí život. Stejně tak to ale může být hyperbola seschlého kmene, dotvářejícího místo setkání Beckettových postav s Godotem (…) V Beckettově hře se přátelé Estragon s Vladimirem, často znázorňovaní jako klauni, nemohou dočkat Godota. Ulpívají v podivném bezčasí a pořád dokola mluví. V tomto duchu se opakuje i několik prvních sekvencí Veřejných nepřátel. S každou změnou tématu, jež je třeba prodiskutovat, se proměňuje scéna. Výtvarný návrh Dragana Stojčevského hraje zásadní roli: někdy vtipně glosuje, jindy názorně ukazuje to, o čem je zrovna řeč. Jak se pisatelé v dialozích postupně sebeobnažují, scénografie divákovi odkrývá jednotlivé vrstvy. Když přijde řeč na osobní hrdinství a občanské angažmá, výtvarník použije takzvané klíčovací pozadí a na něj promítá jak slavnou malbu francouzské revoluce, tak fotografie nedávných tamních pouličních nepokojů.

Marcela Magdová: Houellebecq a Lévy jsou zhnusení ze sebe i světa. Novinka ze Zábradlí zaslouží cenu. In Aktuálně.cz, 14. 11. 2023.