Maryša

„Divadlo Husa na provázku inscenuje Maryšu. (...) Na první pohled se její nastudování jisté bije s programem nepravidelné dramaturgie vztahující se k všemožným nedivadelním textům, k literárním i mimoliterárním předlohám, k faktům a k realitě, ne však k pravidelným divadelním hrám, k nimž nesporné patří i Maryša. Ale program nepravidelnosti, který na počátku své existence Husa na provázku přijala, musí nutné připouštět nepravidelnost: tedy výjimky a neortodoxní přístup vůči sobě samému. A to obzvláště v polovině třetího desetiletí svého úspěšného naplňování! (...) Maryša, toto vitální dílo, brzy jaksi „zklasičtila“, stala sa akademicky nehybnou. Vybízela spíš k reprodukci zafixovaného vzoru než k novému „přečtení“ a k nové interpretaci. Naším hlavním dramaturgickým předpokladem tedy byl pokus o nové  „přečtení“ Maryši, o její  „přečtení“  společné s diváky v roce 1995. Tak tedy posuďte sami!?...“

(Petr Oslzlý)