o inscenácii
Říše, jak známo, trvají idejemi, s nimiž vznikly. Divadlo Na zábradlí také trvá s idejemi, které stály při jeho zrodu před více než třiceti lety. Stručně je můžeme heslovitě pojmenovat: apelativní divadlo, to jest divadlo aktuální, důrazně oslovující diváka, divadlo témat, nikoliv titulů, divadlo experimentující, nikoliv však experimentální. Divadlo rozrušující ustálené hladiny. Divadlo – řekl kdysi Jan Grossman – se nemá dělat vážně, ale se má dělat pořádně.
Doba nás všechny mění. Proměňují se soubory. Mění se náš pohled na divadlo, naše snahy i uvažovaní. Mění se postavení divadel ve společnosti, mění se potřeby, na které divadlo odpovídá. Zůstat, čím jsme byli a vstřebat dobré podněty nových časů. Umět je rozeznat a reagovat na ně.
Divadlo Na zábradlí hledá nové hry nových autorů, českých i cizích, vrací se k textům klasickým, aby v nich nalézalo dnešek. Divadlo Na zábradlí hledá nové režiséry, herce, hledá témata, která resonují s dnešními problémy. Toť vše – nic neobvyklého, pauze starosti, které má jistě každé divadlo v každé době a místě. Můžeme tedy říci, že Divadlo Na zábradlí si vědomě neváží jakýchkoliv prognóz a koncepcí a plánů a projektů. Neváži si jich, ale zamýšlí je dělat pořádně. Pořádnost v nevážnosti, apelizující napětí nejistot a otázek, to je vlastní idea, s níž divadlo vzniklo a žije.
Pogrom, jeden z prvních titulů v nové době, tak chápeme. Hra proti rasizmu a současně hra ve hře a hra o hře. Vzpomínka na dobu, kdy ještě žili židé. Vzpomínka matná, nejasná, vzpomínka, kterou také už brzy zapomeneme.
Karel Steigerwald
tvorcovia
réžia: Arnošt Goldflam
výprava: Miroslav Melena
hudba: Jiří Bulis
účinkujú: Jan Novotný, Zuzana Geislerová, Jiří Ornest, Jan Hrušínský, Petr Pospíchal, Vlastimil Bedrna, Leoš Suchařípa