Carmen Crazy

Je to poprvé Carmen bez Carmen. Ta visí jen jako figurína na stěně ubohé pastoušky vedle vojenské pušky Dona José a trofeje býčích rohů torera Escamilla. A pod jejím přísným okem, drženi za krk jejími rukávy jako chapadly, z nichž není úniku, tráví své groteskní živobytí dva podivínští, sklerotičtí, dětinsky se trumfující dědkové. Žijí už jen vzpomínkami na někdejší „slavné“ doby. Se zubními protézami místo kastanět bojují někdejší sokové o zbytky své svobody, identity, o vymanění z vlivu dříve milované sličné Carmencity, o utajení svých zálib a slabůstek, o právo na nekonečné partičky „dámy“ hrané sklenkami s 'alkoholem. ·

Tak nějak by zřejmě vypadal život obou hrdinů, kdyby se byl „uskutečnil“ jejich velký sen a z vášnivé lásky se stalo všední manželské soužití. Je to ve stylu Cvoku ad absurdum dovedený tragikomický škleb nad trapností lidské existence a smutné pomíjivosti všeho. Kdo má rád drastický, trochu cynický i krutý humor této klaunské dvojice na téma věčných smolařů, nešiků a babralů života, určitě se potěší i tentokrát.

Zdá se však, že přece jen v dřívějších brilantních „Klaunech“, „Obětech autohavárie“ či „Boxerech“ zbyl při veškerém bohatství suše servírovaných gagů větší kousek místa pro závan poesie, pro osvobodivé klaunství a hřejivý úsměv nad životem, který stojí za to žít.

Ota Papp

„Virtuózní mimové Horáček a Klepáč mají za sebou působení v Liberci, v pražském Ateliéru a Branickém divadle patomimy, společně hrají v sedmi celovečerních programech. Kromě Španělska hráli všude v Evropě a kromě Austrálie na všech kontinentech.“

Jiří Tlučhor

o inscenácii

tvorcovia