o inscenácii
Z divadelního programu se dovíte, jak šel čas: Miguel de Unamuno publikoval svou prózu Nada menos que todo un hombre roku 1921 jako jednu ze tří příkladných novel, česky vyšla pod názvem Celý muž roku 1933 a roku 1970 si německé vydání v plzeňském antikvariátu koupil Tankred Dorst, který ji roku 1991 zdramatizoval pod názvem Fernando Krapp hat mir diesen Brief geschrieben.
Útlá, sotva čtyřicetistránková novela je vskutku příkladná a pro dramatizaci jako stvořená: na tak malý rozsah má rozvinutou fabuli, běžící neúchylně kupředu, a konflikt se v ní pevně zauzlí přičiněním pouhých tří postav, vytvářejících klasický, a přece nevšední trojúhelník. Vyprávění, tak trochu starosvětské, má ráz zprávy, podávané se zaujetím, ale prosté zaujatosti a nepředstírající, že autor pronikl do všech záhybů lidské duše a její marného tápání po duši spřízněné. Tato tajenka nemá řešení. Co nakonec vyvstává, je věčná záhada lidských vztahů a samopohyb vzájemné destrukce.
... Lébl vzal vlastně ty dva literáty za slovo: vždyť všecky tři jejich postavy hrají divadlo, hrají to na sebe a taky kazí hru – a můžete brát takové divadlo, a vůbec divadlo, smrtelně vážně? A kde vlastně je ho konec?
Čas na divadle letí: od doručení dopisu, který Krapp Julii napsal k narození syna, jehož zplodil, uplyne sotva dvacet minut. Jeden obřad stíhá druhý – veselka, narození dítěte, smrt – a při takových a jiných klíčových událostech lidského soužití vyzvánějí zvony a cvakají spouště fotoaparátu.
V této inscenaci se snad ještě více jedná, než hovoří: rozhodne montáží a střetnutím slyšeného a viděného vznikají nové významy jako podle učebnice. A že je pořád na co se dívat.
Milan Lukeš Hra o pravdu (Svět a divadlo 9-10/92, úryvky)
tvorcovia
réžia: Petr Lébl
preklad: Ondrej Černý
hudba: Richard Wágner, Wojciech Kilar
kostýmy: Katerina Štetková
scéna: William Novák
choreografia: Antonín Hodek
dramaturgia: Vlasta Smoláková
hrajú: Bořivoj Navrátil, Jorga Kotrbová, Martin Myšička, Marie Fišerová, Irena Svobodová