Unavený Héraklés

Inscenace Unavený Hérakles vznikla na Malé scéně Mahenova divadla. Připravili ji mladí členové souboru činohry Národního divadla, kteří přišli do divadla rovnou z divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Původní inspirací k této inscenaci je Hérakles Euripidův. Zkoumání tématu přivedlo režiséra a jeho spolupracovníky k radě dalších zpracování (v našem prostředí je snad nejznámější Dürrenmattova hra Herkules a Augiášuv chlév). Klíčovým textem se pak stala parafráze hérakleovského tématu z pera německého dramatika Heinera Mullera – Hérakles 5. Konečná podoba textu vznikala přímo na zkouškách – další motivy, které se objevovaly, zpracoval literárně Vladimír Morávek.

Báječný hrdina Hérakles, kterému je určeno, aby konal hrdinské skutky, je pro mladé tvůrce konfrontační postavou, na níž se pokoušejí zkoumat svůj (a náš) vztah k hrdinství, k opravdovosti, k jeho smyslu a poslání. Jaké motivace se skrývají za hrdinovým chováním, jak on sám přemýšlí o tom, co mu určil osud? Je jeho (naše) jednání vskutku tak báječné, jak se o tom vypráví ve starých bájích, nebo to je přece jen poněkud jinak? Základní skepse k neposkvrněnému hrdinství je obsažena už u Heinera Milllera, v Unaveném Héraklovi dostala ještě jinou podobu: touha po ideálu se mísí s bolestným poznáním, že člověk buď nezná cestu, která k ideálu vede, nebo po ní nedokáže dost vytrvale a trpělivě kráčet. Celý příběh Unaveného Hérakla lze označit jako „pokus o naději", pokus nesnadný, ale úporný a poctivý.

Inscenace byla středem pozornosti české kritiky a dala podnět k řadě vzrušených diskusí a polemik.

Václav Cejpek

o inscenácii

tvorcovia