Nalaďte si vidličku

Divadlo Drak z Hradce Králové patří bezpochyby k výjimečným zjevům divadelního života. Už půl století budí doma i v zahraničí pozornost kritik u i diváků. V dějinách soudobého divadelnictví je jen málo souborů, které by měli tolik neotřelosti, dynamiky a tvůrčí vynalézavosti. Málo je rovněž divadel, která by se tak živě účastnila tvůrčích proměn svého žánru a přitom se nevzdalovala své každodenní povinnosti společenské i národní.

Hradecké Divadlo Drak vzniklo ve chvíli, kdy se v Evropě zformulovala nová estetika loutkářství, působící v rámci zdivadelněného a metaforického divadla.

Nyní ho zastihujeme ve fázi, kdy v jistém smyslu syntetizuje svůj dosavadní tvůrčí vývoj. Jeho základní vklad do divadelního jazyka loutkářské tvorby posledních zhruba dvaceti let vycházel ze snahy rozšířit původní autorskou tvorbu, která volila zdánlivé nedramatickou, často epickou, strukturu divadelních textu. Pří divadelní realizaci tyto texty nejen vyžadovali, ale zároveň umožňovali mobilizaci všech výrazových prostředků divadla, maximum jeho jevištní obraznosti, aby bylo s to unést epickou strukturu. Původní a vlastní repertoár byl zvolen a zvláštním způsobem formován tak, aby doslova provokoval nekonvenční a náročné inscenační řešení. Jedním z příznačných postupů tohoto vývoje je využití „živého herce“ na scéně a zejména postupné objevování jeho funkce divadelní i významové a jeho vztahu k loutce. V této vazbě je dokonce nově loutka reflektovaná jako dramatický i scénický objekt...

(Niekedy, naopak, preberá objekt – napríklad hudobný nástroj – funkciu bábky. Stáva sa hračkou a cez ňu nevdojak učebnou pomôckou. Tak je to aj v inscenácii Nalaďte si vidličku, určenej najmenším deťom, ktorá ako fragment mozaiky prináša dôkaz o kvalitách tvorby Draku, pozn. red.)

Možná si říkáte, že to nebude divadlo, ale výchovný koncert. Nejblíže pojmenování bude, když řekneme, že se jedná o koncertní divadlo, které reaguje na mohutné vlny reprodukované hudby, na vlny hlukové kulisy, jež nás zaplavují, obklopují a požírají tak, že již nejsme schopni zaslechnout cinkot lučního zvonku. Pravda, cosi výchovného v tomto představení je. A to – dovést děti k správnému vnímání hudby, k umění poslouchat, k umění postihnout zásadní rozdíl mezi hudbou reprodukovanou a živým hudebním zážitkem.

o inscenácii

tvorcovia